Jakub Lhota – k focení jsem se dostal díky náhodě

Jakub Lhota - k focení jsem se dostal díky náhodě

Když si projedete Jakubův IG, tak na vás dýchne Japonsko. Jakub má smysl pro detail a je schopný nafotit jak dokonalou krajinu, tak perfektní “streetovku”. Jeho fotky mají úžasné barvy a kompozice vás prostě tahá za oči a nutí vás o fotce přemýšlet. A víte co je ještě úžasný? Jakub fotí na Fuji.

Můžete se představit a něco málo o sobě napsat?

Jmenuji se Jakub Lhota. Kamarádi v Japonsku si to zjednodušili na Yakkun, což je i přezdívka, kterou používám na svých profilech a na webu. Pracuji v menší marketingové partě, kde se soustředím na on-line marketing, hlavně na social media. K focení jsem se dostal částečně skrze práci, ale fascinovalo mě delší dobu. Baví mě cestování a nemůžu být bez Japonska. Když nefotím, tak čerpám inspiraci na YouTube (Sean Tucker, JoeAllam, EvanRanft, nebo Samuel Hopf), či na IG (Alan Schaller, Jonas Rask, Takashi Yasui).

Jak jste se dostal k focení?

Byla to náhoda. O focení jsem se zajímal delší dobu a hltal jsem na YouTube každou epizodu DigitalRev TV. Snil jsem o tom, že jednou budu mít svojí vlastní zrcadlovku a objektiv s červeným kroužkem. Pak se to stalo. Kolega přinesl do práce stařičký Canon EOS 350D s klasickou „magicplastic“ padesátkou. Tehdy v roce 2015 začaly moje fotoexperimenty. Kvůli prvnímu výletu do Země vycházejícího slunce jsem ještě ten rok pořídil EOS 70D. Postupem času jsem však zjistil, že nejvíc mi vyhovuje ekosystém Fujifilm.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější fotografické žánry?

Nejvíc mě baví street. Člověk nikdy neví, s čím se domů vrátí. Někdy nemáte nic, jindy máte paměťovku plnou zajímavých lidí, míst a momentů. Mám rád velká města, kde se pořád něco děje. A jako magnet mě přitahuje Japonsko a celkově Asie. Občas si odskočím k portrétům. Protože člověk a výrazy jeho tváře skrývají tisíce příběhů. Možná tím trochu kompenzuji to, že na mých street fotkách jsou lidé často zády (smajlík).

Jaké máte fotografické cíle do budoucna?

Stát se Fuji-X ambasadorem (smajlík)… Chci se zdokonalovat. Pomalu začínám chápat, jaký styl mě baví a chci ho rozvíjet. Rád bych taky chodil fotit častěji a to i v Praze. Jsou tu místa, která lidi tolik nefotí. Jinak tento rok jsem si vytyčil, že se konečně více vrhnu i na video. Loňský cíl byla webová prezentace, kterou bych měl pořádně naplnit. Ultimátní metou je pak nafotit spoustu dobrých fotek. Takových, na které se člověk chce dívat stále dokola. Z nich pak udělat menší knihu nebo foto zine.

Fujifilm X-T3 za skvělou cenu

Jak moc upravujete fotografie?

Zásadně fotím RAW. Pokud jde o práci, tak RAW + JPEG kvůli záloze dat. Fotky pak proženu Lightroomem, kde jsem si postupem času vyladil vlastní preset. Nejde o nic drastického. Prim hraje tonalita barev. Preset si skvěle rozumí s Fuji soubory. Dohromady je to prostě symbióza.

Jakou používáte techniku?

Není to žádná divočina. Pokud bych občas pro práci nepotřeboval více objektivů, tak bych si nechal pouze kompakt Fuji X100F, nebo bych si počkal na jeho nástupce. Nedávno jsem však pořídil Fujifilm X-T2 a byla to trefa do černého. Díky velkému hledáčku se s ním skvěle komponuje. Baví mě joystick na výběr AF bodu. Výhodou je, že všechny důležité ovládací prvky jsou na dosah ruky. Předtím jsem měl X-T20 a mrzela mě absence dedikovaného „kolečka“ pro ISO. Člověk se taky nemusí bát, že foťák trochu zmokne. Jedinou menší kritiku si zaslouží kapacita baterie a slabší výkon AF v horším světle.

Většinu času na něm sedí objektiv Fuji XF 23mm / f2, tedy ekvivalent 35mm ve full-framu. Tohle ohnisko mě prostě baví. Dá se s tím fotit naprosto cokoliv. V tomhle kombu je navíc X-T2 skvělým parťákem na cesty. Jelikož mě baví i portréty, tak jsem využil výletu do Ósaky a pořídil jsem legendární sklo: Fuji XF 56mm 1.2 R. Je to samozřejmě „bokeh monster“, ale překvapila mě obrazová kvalita výsledných fotek. Ta je – troufám si z vlastní zkušenost říct – srovnatelná se Sony A7III v kombinaci s některými 3rd party zoom objektivy (zkoušel jsem Tamron 28 – 75 / f 2.8).

Foťák mi pomáhá nosit fajn systém Peak Design Slide, který je pohodlný a navíc lze v případě potřeby tělo rychle z kotviček vyháknout. Když si situace žádá stativ, tak sáhnu po Manfrotto Pixi (lze tam nasadit i telefon), nebo Joby GorillaPodu. Portréty si dosvěcuji malou odraznou deskou, blesk nepoužívám. Jak by řekl Forrest Gump, „to je asi tak všechno“.  Zkrátka volím jednoduchost.

Kde najdeme vaši práci?

Připojte se do naší skupiny na Facebooku – sledujte stránky na Facebooku – sledujte Instagram

Last modified: 5. 2. 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *