Michael Komm – baví mě fotit lidi a jejich neuvěřitelně širokou škálu výrazů

Michael Komm - baví mě fotit lidi a jejich neuvěřitelně širokou škálu výrazů

V dnešním rozhovoru si popovídáme o focení s Michaelem Kommem, který nás zaujal svými černobílými fotografiemi zachycujícími běžný život lidí. Je v nich všechno, co správná dokumentární fotka má mít. Dokonalá kompozice, obsah a emoce.

Můžete se představit a něco málo o sobě napsat?

Jmenuji se Michael Komm a pracuji jako vědecký pracovník v oblasti výzkumu jaderné fúze. Ve svém volném čase se už delší dobu zajímám o fotografii.

Jak jste se dostal k focení?

V roce 2004 jsem pracoval v Anglii jako pomocný učitel v jedné internátní střední škole. Prostředí školy i okolního městečka na mě působilo jako z jiného světa. Pořídil jsem si tedy fotoaparát (digitální kompakt), abych nové prostředí mohl svým přátelům v Praze přiblížit. V dalším rozvoji mi hodně pomohl tehdy velmi aktivní server photopost.cz. Po návratu z Anglie jsem zjistil, že mě focení pořád baví, a tak jsem začal dokumentovat všechno okolo sebe – třídní srazy, zahraniční cesty, akce ve veřejném prostoru atd. A to mi svým způsobem vydrželo dodnes. Díky focení jsem se dostal k řadě aktivit, o které bych jinak ani nezavadil a potkal mnoho zajímavých lidí. Pomohl jsem například založit fotosoutěž Akademie věd Věda fotogenická, kde jsem dodnes členem poroty.

Jaké jsou vaše nejoblíbenější fotografické žánry?

Baví mě fotit lidi a jejich neuvěřitelně širokou škálu výrazů, takže se primárně věnuju reportáži a dokumentu. Díky svému zaměstnání mám možnost poměrně dost cestovat, takže většina mých fotografií vlastně vzniká v zahraničí. V Čechách dlouhodobě fotím demonstrace. Jsou to neobyčejné události, kdy je možné zcela otevřeně fotografovat cizí lidi ve veřejném prostoru, aniž by to působilo nějak divně.

Fujifilm X-T3 za skvělou cenu

Jedno ze základních pravidel reportážní fotografie říká, že dobrá fotka má vyprávět jasný příběh. Mně ovšem připadá, že mnoho fotek je tak přímočarých, až je to trochu nuda. Já se snažím vytvářet fotky, kde je možné najít příběhů více, podle fantazie diváka. Fotky, které obsahují určitý element neurčitosti. Některé z nich publikuju na instagramu s hashtagem #ambiguousarchive. Baví mě různě manipulovat situaci na fotce – ať už pomocí photoshopu nebo jenom volbou záběru a chvíle, kdy je fotka pořízená, případně skládáním sérií. Takže můj nejoblíbenější žánr by se dal popsat jako fiktivní dokument.

Domnívám se, že rozmach až příliš dokonalé digitální technologie přinesl do fotografie nový problém – obsahuje příliš mnoho detailů, které člověka zbytečně rozptylují a zahlcují. Snažím se tuto přemíru informací ze svých fotek odstraňovat. Jedním z prostředků je převod do černobílé, další je třeba simulace analogového zrna, které dokáže „odplavit“ spoustu nepodstatných drobností.

V poslední době jsem se začal věnovat focení soch, které vyrábí moje žena Kateřina. Snažím se nějak vystihnout vztah autorky a jejího díla. Je to pro mne nové téma, tak nevím, co se z něj vyklube.

Ačkoliv je mi (post-)konceptuální umění obecně dost protivné, zkoušel jsem dělat i konceptuální fotografii. Pořád je mi ale bližší fotografie, která se obejde bez doprovodného textu.

Jaké máte fotografické cíle do budoucna?

Je to už několik let, kdy jsem se skrze fotografii seznámil s Kateřinou, to je meta, kterou už těžko překonám. Samozřejmě bych byl rád, kdyby si moje fotografie našly cestu k veřejnosti, ale různé fotografické soutěže beru spíš „sportovně“ – v poslední době se z nich stal v online prostředí neuvěřitelný byznys. Nemám ambici stát se profesionálním fotografem (v tom smyslu že bych se fotografií živil), je to pro mě zájmová aktivita. To s sebou přináší určitá omezení (hlavně v tom, kolik času jí mohu věnovat), na druhou stranu to přináší velkou tvůrčí svobodu – nemusím řešit, jestli mi za fotky někdo zaplatí, většinou nemusím dodávat fotky na termín atd.

Jak moc upravujete fotografie?

Fotím většinou kombinaci RAW+JPEG. Rawy následně upravuju v Iridient Developeru, na převod do černobílé škály používám Silver Efex Pro. Photoshop používám jen výjimečně napokročilejší úpravy.

Jakou používáte techniku?

Primárně fotím na Fujifilm X-T1, kterou mám už snad 5 let. Je dostatečně skladná na to, abych ji mohl nosit pořád u sebe. Už jsem ji protáhl pouštěmi v Indii a Mongolsku, tropickým vlhkem na Srí Lance i horským mrazem v Himalájích. Několikrát jsem ji musel nechat servisovat (hlavně horní panel s otočnými voliči), už jsem vzdal pokusy lepit zpátky polepy. Nicméně stále mi slouží k mé spokojenosti a myslím, že jiné přístroje by moje zacházení snášely ještě hůře. Nejčastěji používám objektiv Fujinon 23/1.4, dále 35/1.4, 18/2.0, 16/2.8 a 55-200/3.5-4.0 a další.

Takto má vypadat správná X-T1

Kde najdeme vaši práci?

Připojte se do naší skupiny na Facebooku – sledujte stránky na Facebooku – sledujte Instagram

Last modified: 5. 2. 2020

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *